Příspěvky
Okolo půl páté dostávám od Drobka SMS, že mě přijede za 10 minut vyzvednout. To je trochu problém, protože jsem počítal s odjezdem v 17.00 hod a jsem stále ještě na druhé straně Brna. V 17.10 přijíždím k zaparkovanému Renaultu, nezbytné přeskládání krámů, vyřízení posledních e-mailů a okolo 17.45 odjíždíme. Musel jsem spolknout Drobkovu poznámku, že bez 10-ti min. na mě čeká hodinu. Má pravdu a je mi jasné, že si to vyslechnu ještě mnohokráte. Cesta v autě probíhá normálně, jen já se dožaduji zastavení ve Špáru ve Znojmě, abych si nakoupil něco k jídlu, protože jsem celý den nejedl a dále věci, které vůbec nepotřebuji a bez kterých se hravě obejdu, ale nemít je, tak bych byl dost nesvůj. Prostě jeden jogurt mě pořád stojí okolo 500 czk. Od Znojma si sedám za Darinou na sedačku o otvíráme první vínko. S ubývajícím vínem se cesta stává zábavnější a dozvídáme se mnoho informací i od Drobka. Paní naviguje bez problémů, takže za tmy jsme dorazili do plánovaného kempu. Ten je však zavřený a nikdo o nás nestojí. Drobek nás zaveze do kempu o kousek dál, kde se po chvíli bloudění zabydlíme. Za nějaký čas volá Ivan a navigujeme je. Čekám je na silnici (s petkou v ruce a za cca 15 min. přijíždějí). Pozdravy na přivítanou. Zabydlují se a po nějaké chvíli zalézáme do spacáku pod širák a povídáme si. Paní z vedlejšího auta nás přijde okřiknout, že chce spát. Snažíme se být potichu, ale s ubývajícím vínem se nám to méně a méně daří. Naštěstí i naši sousedé dělají randál. Krásně jsem se vyspal, což nemůže tvrdit Láďa. Stěžoval si, že nejprve jsme mu hulákali do ucha já a Ivan. Poté naši sousedé, takže ve 3 hod ráno si šel pro ucpávky do uší, aby se mohl trochu vyspat. Láďa na nás žaloval pomocí SMS u Daniely a čekal slova útěchy. Přišla odpověď: “Prima lásko, takže všechno jak má být.“ Majitel kempu nám přišel vynadat, že si na nás paní stěžovala pro rušení nočního klidu. Láďa pošle teplý bonz na naše sousedy. Když nahlédne okolo jejich stanu – všude binec a láhve od piva, klidně jim otevře stan. Hoši byli ještě značně podnapilí, ale majitel je nekompromisně vyhodil z kempu.
Po snídani a následném kramaření vyrážíme na vodu. Drobek osedlává Kodyaka. Jedeme objet jezero Attersee na levou stranu. Drobek se drží více břehu. My jsme klasicky roztahaní na kilometrovém úseku, ale víme o sobě. Mluvit zde o buddy systému je házení perel sviňím. Co jiného je také možné čekat v Údolí sviňí. Ukazuje se, že Drobek má natrénováno ze své nafukovačky a přestože jede podstatně delší trasu podél břehu, tak nás předjíždí. Dle nádherných domečků, vilek, vil a zámků v okolí jezera je jasné, že tady žádné socky nebydlí. Máme problém najít místo na svačinu, protože pozemky na břehu jsou privátní. Jako správní Češi jsme jednu loučku zabrali . Do 20 minut nás projíždějící paní velmi slušně vyzve, abychom toto místo do 10-ti min. opustili. Posilnění Darininým přídělem salámu a vínem se vydáváme na další cestu. Počasí je úžasné, oblohá modrá, slunce svítí. Attersee je nejčistější jezero v Rakousku s viditelností 20 m. Po nějaké době hledáme osvěžení v nějaké restauraci. Není to až tak jednoduché. Vše je příliš hoch. Nacházíme plážičku s krásnou zahrádkou. Připlutí našich lodí vzbuzuje pozornost, kterou podpořím svým pokusem vystopit z kajaku rovnou na molo. Naštěstí jsem se necvaknul a raději se přidávám k Ivanovi, abych vylezl standardně u břehu. Měli jsme štěstí, protože jsme našli volný stůl připravený snad jen pro nás. Slečna na proti v malé podprsence a velkým poprsím si ihned získala naší pozornost, ale tato náklonost naší pánské části nebyla vůbec opětována. Darina to komentovala slovy, že máme jen jeden závit, což jsme nepochopili - vo co gou.Obědnali jsme si pití a nějakou pizzu. Přestože ji nemám nikterak v oblibě, tak musím konstatovat, že byla výborna a i ostatní si vše pochvalují. Účtem se nikdo nevzrušuje. Koruna přece značně posílila. Asi po dvou hodinách se vracíme k našemu kempu. Značně se zvedly vlny a vítr nám fouká do zad. Zasvěcený ví, že stabilita na zadák bývá problém. Buddy systém opět nefunguje a v polovině jezera zaslechnu Drobkovo volání :“ Ivanééé!!!” Ivan asi 50 – 100 m po mé levé ruce neslyší a jede dál. Ohlédnu se a vidím červený Kodyak dnem vzhůru. Je mi jasné, že zadní vítr Drobkovi nesvědčil a koupe se. Zavolám na Ivana ať zastaví. Tentokrát se nezeptal:”Proč?” Kdyby to udělal, tak bych ho snad ubil pádlem. Vracíme se ke Drobkovi. Dojíždí i zbytek sestavy, který byl za Drobkem a rozhodl se mu jet na pomoc , ale až poté, co si udělali několik fotografií. Dnes měl Drobek obrovské štěstí, že část sestavy jela za ním a já jsem náhodou zaslechl jeho volání. Implementace buddy system v této sestavě bude osmým divem světa. Raději nedomýšlím, co vše se může stát. Všech pět kajaků intenzivně spolupracuje na tom, aby Drobka měřícího 207 cm (kolik váží to nevím) dostalo zpět do Kodyaku. Tak intenzivní a ukázkovou spolupráci jsem v Údolí sviní ještě neviděl. Po nějaké době Drobek sedí v Kodyaku a děkuje Ivanovi, že mu pomohl. My ostatní jsme asi dělali hovno. Myslel jsem, že mi alespoň odpustí můj pozdní příchod. Holt Údolí sviní. Vítr stále fouká do do zad a my jedeme k našemu kempu. Problém je, že se nikdo nepodíval na žádný orientační bod, podle kterého kemp najdeme. Za několik desítek minut jsme rozjeti na vice než 1 km. Drobkova zkušenost nikoho nepoučila. Po očku kontroluji Ivana a Drobka. Jsme rozjeti na minimálně 600 m a každý s jiným kurzem. Darina s Pepou neznámo kde. Po nějaké době nacházíme místo našeho kempu, kde Ivan, Láďa, Drobek a já končíme náš překrásný výlet. Nikomu nevadí, že Pepa a Darina chybí.
Přestěhujeme naše rumunské ležení do mist, kde budeme méně rušit ostatní - v blízkosti sprch a toalet. Majitel kempu nás přijde upozornit, že tady být nemůžeme, že jsme měli zůstat tam, kde jsme původně byli. Zdůvodňuje to tím, že se blíží bouřka a větve ze stromů nás můžou zranit. Nedávám mu moc velkou šanci, protože určitě to nebudu znovu přenášet. Po nějaké době se s ním přestanu bavit a jdu se podívat na jezero po Pepovi a Darině. Nikde je nevidím. Vracím se ke skupině. Láďa mě informuje o právém důvodu neúspěšného pokusu majitele přemístit nás. Každý obyvatel kempu si všimne našeho rumunského ležení při cestě na toaletu, čímž snižujeme rating jinak překrásného a velmi dobře vybaveného zařízení. Připravuje se večeře. Několikrát se jdu podívat na jezero, ale oni stále nikde. Ivan volá Darině na mobil, ale nikdo nezvedá. Začínám být nervózní. Jediné, co mě trochu uklidňuje, je fakt, že Pepa a Darina najsou žádná ořezávátka a dokáží se o sebe postarat. Za nějakou dobu bez odpovědi jsme nervózní všichni. Naštěstí přichází SMS od Dariny. Jsou O.K. Přijeli téměř za tmy žízniví, hladoví a ruce vytahané až na paty. Prostě nás neviděli, přejeli kemp, zabloudili a dojeli až na konec jezera. Tam pochopili, že cílové místo minuli a vrátili se zpět. Najeli asi o 15 km vice než my. Darince se moc hezky spinkalo. Svině, vezměme si z tohoto dne ponaučení a začněme dodržovat buddy systém. Jen dnes jsme měli dvakrát trošku štěstí.
Večer začíná pršet. Drobek vybalil fantastickou plachtu, pod kterou si prohlížíme na notebooku fotky z Řecka, kam chystáme výpravu příští rok. Plachta je dokonalá, takže asi 10 l vody dopadne pouze do mého spacáku a na moji karimatku. Ostatní jsou suší. Jdeme brzo spat. Celou noc a ráno prší. Po snídani se rozhodujeme, že v dešti na vodu nepůjdeme a uděláme si výlet na Orlí hnízdo – známé Hitlerovo sídlo. Jedeme Drobkovým autem. Po notné době se domluví s Paní, která nás doveze do Bertchtesgadenu. Parkoviště na Orlí hnízdo nacházíme relativně snadno. Orlím hnízdem jsme nadšení. I přes špatné počasí jsou výhledy do okolí fantastické a vydrželi jsme zde více než 2 hodiny. Svojí drzostí nás pobavili černí ptáci se žlutým zobákem. Nikdo z nás neví, co je to za druh. Drobek tentokrát něměl sebou atlas ptáků. Až v Brně zjišťuji, že se jedná o kavče žlutozobé (Pyrrhocorax graculus). Účet za vstupenky a restauraci nikoho nevzrušuje. Koruna přece posílila. Při cestě zpět se zastavujeme v restauraci na večeři. Koruna přece posílila.
Procházka Salzburgem je úžasná. Vždy toto místo míjím po dálnici, ale nikdy jsem se zde nezastavil na procházku. Jsem rád, že jsme tak učinili. V tomto městě cítím noblesu na každém kroku, jakou jsem nikde jinde v Evropě nepoznal. Po procházce se vracíme do poloprázdného kempu. Většina lidí kvůli špatnému počasí odjela. Už ani nevečeříme, protože jsme přejedeni z
restaurace. Jdeme spát velmi brzy, na co nejsem zvyklý. Usínám hned, ale probouzím se asi ve tři ráno a už nemůžu usnout. Ráno se počasí trochu umoudřilo. Neprší a občas je vidět i modrá obloha. Po snídani jedeme na kajacích na pravou stranu překrásně čistého jezera. Pro Pepu a Darinu je to již pouhá repríza. Počasí se zlepšuje a prosvítá i sluníčko. Na privátním pozemku posvačíme a odpočneme si. Nacházíme přítok do jezera. Láďa, Pepa a já zkoušíme surfovat na vlnce. Je to sranda. Po nějaké době se vracíme. Chvíli hledáme Ivana s Darinou. Jsou daleko od nás, a tak je začínáme stíhat. Jsme roztahaní na celém jezeře. Ach ten buddy systém. Vrácíme se do kempu. Krásně svítí sluníčko, a tak nacvičujeme nasedání do obráceného kajaku a následné vyeskymování. Vyeskymovat s kajakem plným vody je celkem fuška a ne vždy se to daří. Ještě musíme vymyslet kam s pádlem při nalézání pod vodou do kajaku. Voda je hodně studená, a tak jsme za chvíli zmzlí a necháváme toho.Najíme se. Zas to otravné balení, pac a pusu a brněnská a pražská sekce se vrací k domovu. Cestou nás vede Paní. Drobek řídí. Já a Darina spíme. V Brně stíháme autobus do Kroměříže již před 21.00 hod, takže všechno dopadlo v pohodě.
I když počasí mohlo být mnohem lepší, tak to byl báječný víkend, který nám otevřel novou zcela neznámou oblast. Určitě se na rakouská jezera ještě vrátíme. Po pár dnech přišel e-mail od pokladníka Pepy, že příště bude kasu hlídat mnohem lépe. Udělali jsme mu pořádný vír v nádrži (kase). Holt ta koruna tolik asi neposílila.
(c) Radek
Fotografie zde
Žádné komentáře:
Okomentovat